10 let existence Muzea čs. opevnění Klášter II

 

S nápadem založit muzeum opevnění na okrese Jindřichův Hradec přišel pan Jiří Šrail (starší), tehdy bytem v J. Hradci, již v roce 1991. Pan Šrail se zabýval historií výstavby opevnění od svého mládí, ale teprve po roce 1990, po uvolnění politického tlaku, se mohl svému koníčku věnovat naplno. V roce 1990 se také mění pohled čs. armády na pohraniční opevnění. Armáda začíná objekty opevnění odemykat a vyklízet, což se děje i na Jindřichohradecku. Přímo na hranicích pak mizí železná opona a naše země se otevírá světu.

Této příznivé doby využívají bunkrologové, neboť jejich studiu opevnění v terénu už nejsou ze strany úřadů a institucí kladeny žádné překážky. Naopak se zdá, že armáda začne opevnění pronajímat zájemcům. V brzké době tak vznikají na území dnešní České republiky muzea čs. předválečného opevnění. Pan Šrail je tímto inspirován a již roku 1991 si vybírá v lesní lokalitě východně od obce Klášter II čtyři objekty lehkého opevnění č. 127, 128, 129, 130 a připravuje jejich převzetí z rukou armády do rukou vlastních. Jiřímu Šrailovi se zalíbila tato oblast hned z několika důvodů – objekty patří do stavebně dokončené části úseku opevnění, vedle objektů vede modrá turistická značka slibující příliv turistů, v blízkosti stojí zřícenina hradu Landštejn kolem které je také silná koncentrace turistů, v okolí je krásná příroda, čisté a půvabné lesy České Kanady.

V červnu 1992 souhlasí armáda s pronajmutím čtyř objektů lehkého opevnění panu Šrailovi, vzniká nájemní smlouva, kterou 15. června 1992 podepisuje v Českých Budějovicích zástupce Vojenské ubytovací a stavební správy a 22.června 1992 v Jindřichově Hradci i Jiří Šrail. Tak vzniklo Muzeum čs. opevnění Klášter II, první muzeum svého druhu v jižních Čechách.

Jiří Šrail člení své muzeum následovně: objekty č. 127 a 128 budou vybaveny tak, jak měly být po svém úplném dokončení, objekty č. 129 a 130 budou sloužit jako zázemí.

Na jaře roku 1992 se k Jiřímu Šrailovi přidává i Miloslav Sviták. V létě 1993 Sviták přemluví pana Šraila, aby byl krajní objekt č. 127 vybaven materiálem, který Jiří Šrail mezitím nastřádal, a zpřístupněn koncem září stejného roku veřejnosti v rámci 55. výročí mobilizace čs. armády. Od 10. července 1993 tak M. Sviták za pomoci Jiřího Šraila připravuje objekt k oficiálnímu zpřístupnění, ke kterému skutečně došlo v sobotu 25. září 1993 za účasti tisku. Tento vybavený a vystrojený objet shlédlo kolem 200 návštěvníků.

Cílem celé činnosti, ideou samotného muzea a jeho autorů bylo seznámit veřejnost s čs. opevněním a s čs. předválečnou armádou. Snahou bylo ukázat, že čs. armáda byla na konci září 1938 schopna bránit svou vlast.

V následujícím roce se pan Šrail ze soukromých důvodů stěhuje z Jindřichova Hradce na druhý konec republiky a muzeum opevnění předává M. Svitákovi. Sviták dostrojuje už sám objekt č. 127 a v neděli 25. září 1994 zpřístupňuje za účasti tisku a veřejnosti i sousední objekt č. 128.

Rok 1995 je ve znamení vleklých majetkoprávních sporů, do kterých se Sviták dostal s armádou ČR. To ovšem nemění nic na tom, že objekt č. 127 je v červenci a srpnu nepravidelně zpřístupněn o víkendech veřejnosti. Podobně je muzeum zpřístupněno i v letech 1996, 1997 a 1999, kdy ho mohli turisté navštívit vždy v sobotu a neděli v červenci a srpnu. Koncem září bylo vždy muzeum zpřístupněno jednu sobotu na připomínku zářijové mobilizace 1938.

Roku 1997 se muzeum dostává do turistické mapy 1:50 000 a cykloturistické mapy 1:75 000 Česká Kanada.

O víkendu 19. - 20. září 1998 je muzeum otevřeno v rámci 60. výročí mobilizace a o víkend později se koná další vzpomínková akce u Kamene republiky v Lesním hotelu Peršlák, bývalé budově finanční stráže.

Při expozičních dnech v červenci a srpnu roku 1995 – 1997 a 1999 – 2001 byl veřejnosti zpřístupněn vždy jen lehký objekt č. 127, ve kterém se prováděl výklad a odtud mohli jít návštěvníci již sami k sousednímu objetu č. 132, kde shlédli trhavinami poničené střílny a také zákopy, táhnoucí se v těchto místech poblíž objektů. Případní zájemci mohli navíc spatřit základ chaty pro osádky opevnění a objekt s poválečnou protiatomovou úpravou. Tento způsob prohlídky se osvědčil a je vlastně v celkem nepozměněné podobě používán dodnes.

Počátkem roku 2000 stihla muzeum těžká rána, neboť je jeho hlavní expoziční objekt č. 127 vykraden. Materiál, který se za nemalých obětí sháněl, byl odcizen, a tak musel být objekt během krátké doby znovu vystrojen alespoň základním zařízením. Přes nedostatek času, materiálu a různé potíže je ovšem objekt č. 127 v letní sezóně opět zpřístupněn a znovu zažívá velký nápor turistů. Počet návštěvníků se přitom za poslední roky stabilizoval na 2000 přes sezónu. Při sobotních prohlídkách bývá někdy až 200 lidí (i více).

Na začátku roku 2001 se k Miloslavu Svitákovi připojuje syn zakladatele muzea Jiřího Šraila – Jiří Šrail mladší. Společně s několika dalšími fanoušky zakládají Klub vojenské historie 29. pěší pluk „Plk. J. J. Švece“ J. Hradec, a to na památku stejnojmenného pluku, který obranné pozice na Jindřichohradecku v září 1938 obsazoval.

V létě 2001 se klub pouští do své práce a počátkem července pořádá Velkou prohlídku Muzea čs. opevnění Klášter II, při které je opět po sedmi letech zpřístupněn znovu vystrojený objekt č. 128. Tento objekt byl poprvé zpřístupněn v září 1994, roku 1995 byl zaplaven spodní vodou a poté už nedošlo k jeho dalšímu využívání. Teprve při velké prohlídce je objekt č. 128 opět otevřen návštěvníkům a dostává i nový maskovací nátěr, který pořídili členové klubu Petr Mašát, Rostislav Bláhovec a Jiří Šrail II.

V době svého desátého výročí vzniku se Muzeum čs. opevnění Klášter II nachází znovu v rozkvětu. V červnu 2002 byl proveden maskovací nátěr na hlavním expozičním objektu č. 127. Výhledově se počítá s rozšířením muzea na objekt č. 125, 124 a 123, které budou udržovány. V plánu je vyčištění základu chaty z roku 1936 od nánosů a vyčištění zákopů mezi objekty č. 132 a 130.

 

Mapu Muzea čs. opevnění Klášter II naleznete ZDE

 

Muzeum čs. opevnění Klášter II děkuje všem, kteří pomohli, třeba  jen i drobným darem nebo dobrou radou, při jeho výstavbě. Zvláštní poděkování patří pánům: pplk. Petru Čejkovi, Františku Šindlerovi, Jaroslavu Pfauserovi. Za občasnou průvodcovskou činnost v muzeu patří poděkování pánům: Vladimíru Ješkemu (občas prováděl v letech 1995 a 1996) a Vilému Váchovi (občas prováděl v roce 1997).